blogy logo
login PRIHLÁS SA
BLOG yoshimitshu
ČLÁNKY
GALÉRIE
DISKUSIE
1
SLEDUJETE BLOG
Darksiders not Dead
Yoshimitshu



KV-2 u osady Rosjenna
pridal Yoshimitshu 3.12. 2012 o 18:04



 

 

němečtí vojáci si prohlížejí ukořistěný KV-2

 

Vznik těžkého tanku KV-2 je neoddělitelně spojen se vznikem tanku KV-1. Vše začalo roku 1938, kdy se zrodila myšlenka na nahrazení zastaralého pětivěžového tanku T-35 novějším strojem se třemi věžemi. Diskuse nad tímto projektem nakonec počet věží snížila na dvě a roku 1939 začaly práce na dvou nových strojích T-100 a SMK. Souběžně s tím však byl schválen vývoj ještě třetího tanku, který by nesl pouze jednu věž. Práce na jednověžovém stroji započaly 1. února 1939 v leningradském závodě S. M. Kirova. Nový tank dostal označení KV, které ukrývalo jméno sovětského maršála Klimenta Vorošilova. První prototyp tanku KV byl dokončen 1. září 1939. Od té doby probíhalo kolečko testování, úprav a dalšího testování až jej 30. listopadu přerušilo vypuknutí sovětsko-finské války.

Prototyp tanku KV putoval na frontu aby v ohni boje předvedl co dokáže. Tank si v akci vedl přímo excelentně až na jeden drobný nedostatek. Kanon ráže 76,2 mm, kterým byl stroj vyzbrojen, si nedokázal poradit s finskými železobetonovými pevnůstkami. V prosinci 1939 proto přišlo armádní velení s požadavkem, aby byla vyvinuta ještě jedna varianta tohoto tanku, s výzbrojí dostatečně silnou k ničení opevněných cílů. To byl tedy první krok na cestě ke vzniku tanku KV-2. V té době však ještě označení KV-1 a KV-2 neexistovalo a tanky byly nazývány prostě KV s malou věží (s maloj bašňu) a velkou věží (s balšoj bašňu). Označení KV-1 a KV-2 bylo zavedeno až v lednu roku 1941.

4. ledna 1940 byla v leningradském závodě zahájena výroba tanku KV a ihned bylo rozhodnuto, že první čtyři vyrobené podvozky mají posloužit jako základ pro novou, silněji vyzbrojenou, verzi tanku. Žádné úpravy podvozku ani trupu oproti existujícími prototypu KV se totiž nepředpokládaly. Veškeré práce se měly soustředit na výběr vhodné zbraně, stavbu nové věže, která by zbraň pojmula a instalaci této věže na standardní podvozek.


 

KV-2 se starším provedením věže


Podvozek a trup tanku KV-2 byl tedy stejný jako u KV-1. Na každé straně jej tvořilo šest pojezdových kol, která byla zdvojená, celokovová a opatřená prolisy a drobnými kruhovými odlehčovacími otvory. Pojezdová kola byla rozmístěna v rovnoměrných rozestupech a každé bylo zavěšeno a odpruženo samostatně pomocí kyvného ramene napojeného na torzní tyč. Vpředu podvozkové soustavy bylo loukoťové kolo napínací a vzadu bylo velké ozubené kolo hnací. Shora dosedal pás na tři rovnoměrně rozmístěné podpůrné kladky. Šířka pásů byla 70 cm. Na podvozku spočíval trup jehož jednotlivé části byly spojeny převážně pomocí svařování. Nos trupu byl tvořen dvěma deskami, které spolu svíraly ostrý úhel (87°). Spodní byla silná 75 mm a s kolmicí země svírala úhel 30°. Horní měla 40 mm a byla skloněna pod úhlem 63°. Na spodní desce byla dvě masivní oka pro uchycení tažných lan. Na horní desce potom byl úchyt prutové antény radiostanice.

Z horní desky nosu vystupovala čelní stěna kabiny tanku. Byla skloněna v úhlu 30° a pancíř zde byl silný 75 mm. Uprostřed čelní stěny byl obdélníkový průzor řidiče. V případě nebezpečí se průzor uzavíral krytem a řidič potom vyhlížel z vozidla pouze štěrbinou v krytu. Napravo od průzoru byl instalován reflektor. Prototyp a ani první sériové tanky ještě neměly integrovaný trupový kulomet, ten začal být instalován až později. V levé části stropní desky kabiny byl kruhový průlez řidiče, který se uzavíral jednodílným poklopem. Strop kabiny byl před věží a kousek za ní silný 40 mm. Nad motorovým prostorem to bylo již "pouze" 30 mm. Pancéřování dna trupu bylo řešeno podobně. Přední polovina měla 40 mm a pod motorovým prostorem se deska zužovala na 30 mm. Jistě stojí za zmínku, že nejmodernější německý tank té doby, PzKpfw IV Ausf. D vyráběný od září 1939, měl na čelní desce trupu pancíř stejné síly jako mělo dno motorového prostoru sovětských KV (tedy 30 mm). Exponovanost těchto dvou míst je přitom samozřejmě nesrovnatelná.

Motorový prostor byl v zadní části trupu. Hned za věží byl servisní otvor a po jeho stranách dva menší podélné otvory pro přívod vzduchu k pohonné jednotce. Ty byly chráněny mříží. Za těmito otvory byly ze stropní desky vyvedeny dva výfuky. Ještě dále směrem k zádi byly potom dva kruhové otvory pro servisní přístup k převodovce. Pohonnou jednotkou tanku byl dvanáctiválcový diesel V-2, který dával maximální výkon 600 koní při 2000 otáčkách za minutu. Převodovka umožňovala řadit pět rychlostních stupňů pro jízdu vpřed a jeden pro couvání. Samotná záď trupu byla tvořena dvěma zakulaceními. Pod horní zakulacenou částí, kterou tvořil pancíř o síle 60 mm, se skrýval další zamřížovaný ventilační otvor. Na spodní zakulacené části byla dvě oka pro uchycení vlečných lan a pancíř zde byl silný plných 75 mm. Horní zakulacená část byla později nahrazena rovnou skloněnou deskou.


 

KV-2 se starším provedením věže


Práce na nové věži vedl ing. Duchcov, úpravu zbraně dostal na starosti ing. Kurin a celý projekt zastřešoval konstruktér Kotin. Prototyp nové věže, která dostala označení MT-1, byl navržen a postaven během ledna 1940. Věž byla mnohem větší než ta z tanku KV-1. Její čelní stěna byla mírně zkosená a pomocí velkých šroubů k ní byl připevněn mohutný kryt zbraně. Napravo od něj byla střílna pro věžový kulomet DT ráže 7,62 mm. Boční stěny věže se zhruba ve čtvrtině délky lámaly. Od čelní stěny dozadu se tedy věž rozšiřovala, od čtvrtiny délky dále dozadu se zase zužovala. Zadní stěnu věže tvořily dvě desky spojené pod úhlem. Velkou část zadní stěny zabíral přišroubovaný hranatý kryt, pod nímž se ukrýval velký otvor pro nakládání munice do věže.

Čelní stěna věže byla silná 75 mm, boky a záď měly 60 mm a strop 20 mm. V bočních stěnách byly pozorovací štěrbiny a pod nimi uzavíratelné kruhové otvory pro vedení palby z ručních zbraní. Dvě takové střílny byly také v zadní stěně po stranách našroubovaného krytu. Na bocích věže byly navařeny tři stupínky, po kterých jako po žebříku nastupovala osádka. V přední části trčely ze střechy věže jako rohy dva periskopické zaměřovače. Další dva, ovšem napevno umístěné periskopy byly v zadní části stropu. V levé části se nacházel jediný nástupní a výstupní poklop kruhového tvaru uzavíraný jednodílným poklopem. Ve věži pracovali celkem čtyři muži - velitel, střelec a dva nabíječi. Věž byla relativně hodně vysoká a celková výška tanku s ní činila 3,45 m. I to byl jeden z důvodů proč byla věž tohoto provedení později nahrazena věží novou, nižší a výrobně jednodušší.

První zbraní, o které konstruktéři pro nový stroj uvažovali, byla 152ti milimetrová houfnice model 1909/1930. Ta byla ale nakonec zamítnuta a přednost dostala modernější zbraň stejné ráže, houfnice M-10 model 1938/1940 (přesná ráže zbraně byla 152,4 mm). Úchyt zbraně dovoloval její vertikální náměr v rozsahu od -5° do +12°. Otáčení do stran samozřejmě zajišťovala věž.


 

KV-2 se starším provedením věže

 

Věž byla namontována na klasický podvozek tanku KV-1 a 10. února proběhly střelecké zkoušky nového stroje. Nikdo z přítomných konstruktérů ani vojenských činitelů neměl zkušenosti se strojem vyzbrojeným takto mohutnou zbraní. Panovaly obavy, že by velký zpětný ráz při výstřelu mohl poškodit podvozek nebo že by dokonce mohlo dojít k převrácení celého tanku. Vždyť věž s houfnicí vážila plných 12 tun a díky své výšce značně posouvala těžiště tanku. První výstřel byl proto proveden s věží otočenou o devadesát stupňů, což byla z hlediska stability stroje nejrizikovější pozice. Obavy se však ukázaly jako neopodstatněné. Tank zůstal po výstřelu naprosto stabilní a dokonce byl schopen ihned nastartovat a jet.

Za zmínku stojí, že konstruktéři u prototypu přidali na konec hlavně záklopku, která měla zbraň chránit jednak před vnikáním prachu ale také před nepřátelskou střelbou. Při takovém průměru hlavně totiž hrozilo, že by nepřátelská pěchota mohla skrz hlaveň střílet do interiéru tanku. Záklopka se otevírala a uzavírala pomocí táhla přímo z interiéru kabiny. Hned při prvním výstřelu houfnice ovšem záklopka z hlavně upadla a na další tanky ji proto již vůbec nemontovali.

V únoru 1940 byly vyrobeny celkem tři tanky KV-2 a všechny byly ještě toho měsíce odeslány do Finska. Do bojů však nezasáhly. Byly použity pouze ke zkušební střelbě na již dobytá finská opevnění. Zkušební střelby dopadly nad očekávání dobře. 13. března Zimní válka skončila a všechny tanky KV se vrátily do vlasti. 19. března se potom zúčastnily přehlídky nové techniky pro nejvyšší státní a armádní představitele. Mohutné tanky udělaly dobrý dojem a jejich výroba získala vyšší prioritu. V květnu přišla objednávka na 230 kusů, 130 typu KV-1 a 100 typu KV-2, k dodání do konce roku 1940.


 

KV-2 s novějším provedením věže


Tehdy si konstruktéři uvědomili, že kvůli válce s Finskem vlastně nebyl čas podrobit nové tanky skutečně důkladným testům a to zejména jízdním. Od 10. do 26. června tedy probíhaly v okolí Leningradu a na polygonu v Kubince intenzivní zkoušky. Testovaný KV-2 během této doby najezdil 2565 km. Testy odhalily některé skryté vady a nedostatky. Problémy byly zejména s podvozkem, motorem, spojkou a převodovkou. Z obou variant tanku byl přitom právě KV-2 ten poruchovější. Důvodem byla zejména jeho hmotnost, která převyšovala hmotnost KV-1 o plných 6 tun. Výrobu ovšem nešlo po dobu testů prostě zastavit a tak musela být nápravná opatření uplatňována již do běžící produkce. Díky tomu byly první sériové tanky velmi poruchové a armáda jich mnoho vracela továrně k opravám. Do konce roku 1940 bylo zkompletováno 141 tanků KV-1 a 102 tanků KV-2. Z tohoto celkového počtu 243 jich armáda pro nedostatky 47 kusů vrátila.

V září 1940 byla vyvinuta již zmíněná věž nového provedení. Všechny stěny byly nyní kolmé k rovině země což bylo výrobně jednodušší. Zalomení bočních stěn zůstalo ovšem zlom byl pozvolný takže při pohledu zboku nebyla vidět žádná hrana. V přední části stropu byly opět dva periskopy. Kruhový nástupní poklop se ovšem přesunul na levou stranu a napravo od něj se nově objevilo ústí ventilátoru kabiny. Další ventilátor ústil v pravém zadním rohu stropu. V zadní části přibyl další, tentokrát hranatý průlez. Namísto původních dvou pevných periskopů byly nyní tři, po jednom do každé strany a jeden směrem dozadu. Zadní stěnu nové věže tvořila jediná deska bez zalomení. Uprostřed ní byl opět velký hranatý otvor pro nakládání munice. Jeho uzávěr však již nebyl přišroubovaný, ale byl zavěšen na pantech, takže se mnohem snadněji otevíral. Nalevo od tohoto otvoru bylo v zadní stěně střeliště pro třetí kulomet DT. Nová věž byla celkově o dvacet centimetrů nižší než ta stará. Mimo jiné se to promítlo i do toho, že žebřík na bocích již neměl tři, ale pouze dva stupínky. Síla pancíře se oproti staré věži nezměnila.

Nová věž byla v září úspěšně otestována a ihned nahradila ve výrobě věž starého provedení. Právě podle verze věže bývají odlišovány dva modely tanku KV-2. Starší model 1940 a novější model 1941. Zásoba munice na palubě tanku KV-2 s novou věží činila 36 granátů pro houfnici a 3087 nábojů pro všechny tři kulomety. Frekvence střelby houfnice byla 2 až 3 výstřely za minutu. Důvodem pro tuto relativně nízkou rychlost střelby byla jednak velká hmotnost střel, která znesnadňovala manipulaci s nimi a dále také používání dělené munice, které prodlužovalo nabíjení. Hmotnost tanku byla 52 tun. Jeho maximální rychlost na silnici byla 35 km/h i když v průměru tank jezdil jen rychlostí 20 km/h. Akční rádius při jízdě po silnici se pohyboval okolo 250 km, v terénu to bylo zhruba 150 km.


 

KV-2 s novějším provedením věže


Pro původní houfnici M-10 v její vlečné podobě se používalo mnoho druhů střeliva. Kolik z nich bylo převzato a upraveno pro používání v tancích KV-2 není úplně jasné. Prameny se shodují na používání protipěchotní tedy tříštivotrhavé munice. Některé dále uvádějí, že tanky disponovaly také municí protibetonovou a dokonce protipancéřovou. Jiné prameny to zase popírají. Aniž bych tedy jednoznačně říkal, že tento druh munice byl pro KV-2 skutečně k dispozici shrnu základní vlastnosti granátů všech druhů. Protibetonový granát ráže 152 mm vážil více než 40 kg a ústí hlavně opouštěl rychlostí 530 m/s. Obdobné charakteristiky platily i pro granát protipěchotní. Protitankový granát potom vážil plných 51 kg a jeho úsťová rychlost činila 436 m/s. Posledně jmenovaný projektil dokázal na vzdálenost 1500 metrů probít 70 mm pancíře. Účinek této munice na německé tanky byl naprosto zdrcující. Kvůli jeho velmi silné výzbroji přezdívali sovětští vojáci tanku KV-2 Drednot což byla poruštěná podoba anglického slova Drednought (typ silně vyzbrojené bitevní lodi).

Zdálo by se, že silný pancíř a bezkonkurenční výzbroj předurčovaly tank KV-2 téměř k nezničitelnosti. V roce 1941, při zahájení operace Barbarossa, neměli ani Němci žádný tank schopný sovětského obra zničit. Ale i přesto byly ztráty na tancích KV-2 stejně velké jako na ostatní sovětské technice. Spíše než boj však za tím bylo naprosto nesprávné velení, poruchy a mizerná logistika na straně Sovětů. Většina tanků KV-2 padla za oběť uvíznutí, poruchám při dlouhých přesunech nebo jim prostě došlo palivo a posádky je musely zanechat na místě. Důkazem toho je bezpočet fotografií, na kterých si němečtí vojáci prohlížení znehybněný tank KV-2 bez zásadního poškození (když nepočítáme množství stop po naprosto neúčinných zásazích německých střel). Přesto ale byly "kávédvojky" pro Němce nepříjemným oříškem a každý kus, který se jim podařilo zničit nebo vyřadit budil obdivný zájem.

Jak již bylo řečeno, mnoho tanků KV-2 zůstalo opuštěno na bojišti pouze s lehkým poškozením. Němci mnoho z nich vyprostili, opravili a začali sami používat pod kořistním označením Panzerkampfwagen KV-II 754 (r). Jak dokazují dobové fotografie, minimálně jeden z ukořistěných strojů dokonce Němci vybavili velitelskou věžičkou z tanku PzKpfw IV. Část ukořistěných tanků také putovala zpět do Německa k testování. Jeden z nich se nakonec dostal až do Prahy kde byl předveden české veřejnosti v rámci výstavy "Sovětský ráj".


 

KV-2 na výstavě ukořistěné sovětské techniky v Praze

 

Produkce tanků KV-2 probíhala až do října 1941 a celkem jich bylo vyrobeno 334 exemplářů. Důvodem k ukončení výroby byl fakt, že za daných okolností nebyly tanky určené k prorážení opevněných linií třeba. Nejbližší nepřátelská opevnění byla ve východním Prusku a to byl v roce 1941 pro Sověty vskutku příliš vzdálený cíl. Tanky KV-2 se však aktivně účastnily bojů až do samého konce války.

 

 

KV-2 (1940)

KV-2 (1941)

Hmotnost

54 t

52 t

Délka

7,02 m

6,95 m

Šířka

3,32 m

3,32 m

Výška

3,45 m

3,25 m

Pohonná jednotka

V-2

V-2

Maximální výkon

600 koní

600 koní

Maximální rychlost

32 km/h

35 km/h

Dojezd - silnice

250 km

250 km

Dojezd - terén

150 km

150 km

Pancéřování čela věže

75 mm

75 mm

Pancéřování čela trupu

75 mm

75 mm

Výzbroj

houfnice M-10 ráže 152 mm

3 x kulomet DT ráže 7,62 mm

houfnice M-10 ráže 152 mm

3 x kulomet DT ráže 7,62 mm

Osádka

6 mužů

6 mužů

 

    

 

Tanky KV-1 a KV-2 byly na svou dobu velmi dobré stroje. Německé stroje převyšovali v palebné kapacitě (76,2 a 152,2mm kanony) i v pancéřování. Je známo několik konkrétních případů z úvodních bojů operace Barbarossa, kdy malá skupinka nebo i jediný stroj zadržoval v postupu i celou německou divizi! Na strojích KV (ale většinou KV-1) sloužili i některá ruská tanková esa. Při vhodně zvoleném terénu, díky dobrému kanonu a síle pancéřování bylo kávéčko schopno zničit i značně početnějšího protivníka. S podobným stylem boje je možné se setkat i u němců koncem války v Evropě, kdy vhodně umístěný tiger či panter dokázal zničil enormní počty protivníků.

Příkladem urputného, statečného a přesto marného boje KV-2 sovětské druhé tankové divize je bitva u osady Rosjenna (Rossienie/Rasyeinyia)(1) ve dnech 23.-25.6.1941. Jeho statečná posádka dokázala dva dny blokovat postup jednotek 6.Pz.Div v červnu 1941 v Litvě (2). Bojů se zde zůčastnili i stroje KV-1E, T-34 a množství T-26.

Náš příběh začíná odvozem zajatých ruských vojáků,....... V bojích zajatí vojáci naložení na náklaďák byli navečer přesunováni na výslech do osady Rosjenna. Posádka nasedá do nákladního auta, ostraha s puškami na korbu se zajatci. Za nějaký čas se vrátil pouze řidič, že na cestě mezi řekou a Rosjennou je obrovský tank neznámého typu a zahájil na ně palbu,....úspěšnou neboť náklaďák zničil. Několik němců z dozorčí čety padlo a rusové se rozutekli,... Velení vědomo si toho, že tento tank blokuje jednu z hlavních kvalitních přístupových cest jednalo. Tehdy němci ještě nevěnovali typu náležitou pozornost a zpráva o přepadu byla vedena ve smyslu "Jeden tank nic neznamená, ale mohou se objevit další". Noc proběhla klidně. Ráno vyslaná hlídka němců hlásí že ruský kolos stojí stále na svém místě. Téhož dne dopoledne obdrželo německé velení radiogram, že je jim posílána žádaná munice jejíž zásoby se pomalu tenčili. Kolona aut bohužel jela cestou v dosahu ruského tanku. Ten zahajuje prudkou palbu a ničí první a poslední náklaďák s municí,..... Strašné exploze a zablokování silnice nedovoluje dalším autům pokračovat a stávají se terčem ruských 152mm granátů. Za několik vteřin je autokolona proměněna v hromadu hořícího šrotu,... Bleskově doručená druhá radiodepeše nařizuje okamžité zničení ruského tanku! Velitel jedné z baterií 50mm PaKů 38 dostává úkol tank eliminovat. Využívajíce terénní vlny se vydaly 4 kolopásy s protitankovými děly k zase mlčícímu tanku. 600 metrů od kolosu se tahače zastavují a obsluhy PaKů se jak mají naučené rozvinuly, zamaskovali a zamířili na ruský stroj. KV stálo u malého lesíku......mlčky. Velitel baterie si pomyslel že posádka již třeba odešla,....ale přesto dává povel a němci zasypávají tank 50mm granáty. První tři zásahy jsou přesné, exploze je vždy provázena hlasitým pokřikem přihlížejících vojáků Wehrmachtu. Velitel baterie povzbuzen úspěchem dává povel k volné palbě,...Pálí všechny čtyři padesátky, ruský tank je zasypáván střelami,......Čtvrtý zásah, pátý,.... Němci ale nabíjejí a střílejí stále jeden přes druhého, demaskujíce tak své pozice. Šestý, sedmý, osmý zásah,.....V té chvíli však přichází šok. Kávéčko zahájilo obrannou palbu. Přihlížející vojáci s triumfálními výkřiky zamrzlými na rtech skáčou do zákopů,....První střela dopadá mezi dvě německá děla,....zemina a střepiny létají vzduchem,.....Druhý granát zasahuje jednu z německých padesátek. Poslední, třetí 152mm ruský granát dopadá na další německé dělo...... Stačily tři střely. Po rozplynutí dýmu němci zjišťují škody,......Po dvou protitankových dělech se slehla zem a dvě zbylá jsou poškozena a zčásti zasypána.

Protože se "padesátkám" nepodařilo tank zničit nařizuje gen.Langraf použít ke zničení známý 88mm FlaK. Jedno z děl 298.FlaK.Abt. je taženo kolopásovým tahačem za maximální opatrnosti na dostřel k tanku. Maskováno větvemi a požáry ze stále hořících muničních vozů je směrováno k lesu. Ve vzdálenosti 900 metrů se tahač zastavuje a obsluha "88" zahajuje přípravy k použití děla. V té chvíli se věž kávéčka začala otáčet směrem k pracujícím němcům,........Ruský tank vystřelil pouze jednou,.......Těžký 152mm granát vybuchuje dva metry před připravovanou "88". Výbuch ji doslova roztřískal na malé kousky,..........posádka tanku ještě pokropila pozice palbou z kulometu na věži.

Ve štábu gen.Langrafa bylo velmi dusno. Samotný generál zuřil, ...jednotky na frontě střílely poslední náboje, není pomalu co jíst a cestu do týla blokuje "nezničitelný" tank!! Před soumrakem nařizuje velení zničit tank silnými náložemi. Tento vysoce nebezpečný úkol padl na vojáky 57.průzk.oddílu. Kolem jedné hodiny v noci se jej vydávají zničit. Po půl hodině ticha se krátce blýskne a ozývá se dutá rána,.....krátce zaštěkají kulomety tanku a rozhostí se ticho,.....

Generál nervózně kouřící cigaretu osobně čekal na hlášení o výsledku akce. Za nějakou dobu se z temnoty vynořili postavy vracejících se průzkumníků. Jejich velitel bohužel přinesl špatnou zprávu ,.....nálož byla velmi slabá a exploze zničila pouze pravý pás a blatník!!

Zuřící generál žádá velení svazu o zničení tanku úderem bombardovacích Stuk,.....žádost je nadřízenými zamítnuta pro nemožnost nasadit letku Junkersů na zničení jednoho ruského stroje.

Poslední možností jak tank zničit byl útok tanků z několik a směrů. Spolu s nimi měla zahájit palbu 88mm děla dotažená do pozic v průběhu útoku. Ráno 25.6.1941 se tanky Pz.35(t) 11.takového pluku začaly pohybovat směrem k poškozenému Kv. Několik desítek tanků zahájilo krátce nato útok. Doslova uragán střel z lehkých tanků zasypával ruský kolos. Ruští tankisté zaměstnaní bojem s pohyblivými německými tanky se nevšimli připravované německé "88",....... Němci urychleně připravili Flak k boji ,.....a vystřelili na velkou věž skýtající velmi dobrý cíl,.....Zásah,.......Věž ruského tanku se ale probít nepodařilo navíc se začala otáčet k německé pozici,......V té chvíli se do boku věže zabořili dva rychle po sobě vystřelené protitankové granáty ráže 88mm. Tank stále ale nehořel,...... "88" proto dál pokračovala v palbě,...Po několika střelách se k tanku vydala německá pěchota,........s údivem zjišťujíc pouhé dva průstřely na věži!!! Pět ostatních se pouze odrazilo od pancíře,...vidět bylo i 8 vrypů po včerejších zásazích,.... 50mm PaK38. Granáty českých tanků na pancíři ruského kolosu nezanechaly výraznějších stop,.....Vojáci pozorovali nočním výbuchem zničený pás a blatník,..... Z bezpečné vzdálenosti se pomalu blížili k tanku. Po vylezení na tank se snažili vypáčit poklopy,.....Avšak posádka tanku se ani tehdy nechtěla vzdát,......Věž se s rachotem a skřípěním začala otáčet shazujíc německé vojáky z tanku dolů,..... Dva z nich ale rychle odjišťují své handgranate a otvory po průstřelech "88" je vhazují dovnitř tanku,... Dva tlumené výbuchy jsou posledním zvukem ozývajícím se z tanku.

Po otevření poklopů byly v tanku nalezeny těla šesti dodnes bezejmenných hrdinů (pravděpodobně 169. pěchotní divize ?) kteří jediným tankem dokázali 48hodin zadržet postup celé tankové divize!!!

Pravděpodobně nejvíce fotografií je právě na slavný Rossienský stroj. Jsou mi známi i tři barevné snímky. Stroj je zachycen v různých obdobích postupu. Jeho zbarvení je klasicky celozelené. Na fotkách je však vidět "omšelý" bílý trojůhelník na poklopu na věži. Je diskutabilní jestli další z označení na boku vozidla - bílý kříž malovali němci či se jednalo o označení ruské? Je totiž znám další barevný snímek z této oblasti na němž je mimo zničených T-26 vidět i KV-1E s téměř stejně namalovaným křížem. Za tímto strojem se nachází ještě jeden rozložený na prvočinitele.

V poslední době se objevilo velmi mnoho materiálů na KV-1 i 2. A to jak na papíře tak na netu. Doporučuji ke stavbě publikace Tankograd. Více kvalitních fotek a velmi kvalitní materiály najdete jenom těžko. Z netu bych odkázal nejvíce na E-Bay či poté diskusní fóra kde se dají sehnat opravdu raritní snímky.


Zdroj :
publikace Pelta na KV1/2, Tankograd KV2


Yoshi mluví

 

Zaujal ma vyššie uvedený popis boja sovietskeho ťažkého tanku, ktorý v prvých dňoch vojny v júni 1941 na území Litvy zastavil postup celej nemeckej tankovej divízie. Zdalo sa mi, že s podobným príbehom som sa už stretol, takže som spätne vyhľadal publikácie a články v ktorých som niečo podobné čítal. Moje "tušenie" bolo správne - tento boj bol v každom zdroji opísaný inak, pričom je však evidentné že ide o ten istý príbeh. Porovnal som preto jednotlivé zdroje a v nasledujúcich riadkoch si dovolím doplniť predchádzajúci príspevok ďalšími informáciami a korektúrami.

Pôvodným autorom popisu tohto boja je nemecký generálplukovník Erhard Raus, ktorý v júni 1941 v hodnosti plukovníka velil 6. streleckej brigáde (Schützen-Brigade) 6. pancierovej divízie XLI. motorizovaného zboru 4. tankovej skupiny (Skupina armád "Sever"). Po skončení Druhej svetovej vojny sa E.Raus v americkom zajatí zapojil do projektu odborných štúdií, ktoré vysokí nemeckí dôstojníci písali pre potreby US Army. V jednej z týchto štúdií bol opísaný aj príbeh sovietskeho ťažkého tanku a odtiaľ bol na konci 60-tych rokov prevzatý americkými a britskými historikmi a následne zverejnený. Počas nasledujúcich desaťročí tento príbeh putoval množstvom kníh a článkov a niektoré jeho súčasné podoby sa dosť výrazne líšia od pôvodného popisu. (Súbor štúdií E.Rausa vyšiel v knižnej podobe v roku 2002 pod názvom "Panzers on the Eastern Front: General Erhard Raus and his Panzer Divisions in Russia, 1941-1945". V českom preklade táto kniha vyšla myslím že vo vydavateľstve Jota Military).

Podľa E.Rausa k spomínanej udalosti došlo v dňoch 24. - 25.6.1941 severovýchodne od mesta Raseiniai (súčasný názov) v Litve počas bojov 6. pancierovej divízie s útvarmi sovietskej 2. tankovej divízie 3. mechanizovaného zboru 11. armády (Severozápadný front). E.Raus velil jednej z kampfgruppen na ktoré boli rozdelené sily 6. pancierovej divízie. Išlo o Kampfgruppe "Raus", ktorá sa 23.6.1941 podieľala na dobití Raseiniai a následne postupovala na severovýchod v smere na mesto Šiluva (súčasný názov). Pri svojom postupe obsadila dva mosty cez rieku Dubysu a vytvorila predmostie pri dedine Kibareteliai (historický názov). Tam zastavila svoj postup, pretože 24.6.1941 Kampfgruppe "von Zeckendorff" a zvyšok hlavných síl 6. pancierovej divízie sa dostali do ťažkých bojov s útvarmi sovietskej 2. tankovej divízie. Tieto boje prebiehali východne od Raseiniai a južne od predmostia vytvoreného Kampfgruppe "Raus".

V predpoludňajších hodinách 24.6.1941 odišlo z predmostia nákladné auto so šoférom a jedným strážnym ktorý eskortoval okolo 20 sovietskych zajatcov a smerovalo naspäť do Raseiniai. Na ceste sa stretlo so sovietskym ťažkým tankom, ktorý ho začal ostreľovať. Túto situáciu využili sovietsky zajatci k pokusu o útek, ale podarilo sa to len niekoľkým. Nákladné auto sa obrátilo a vrátilo sa na predmostie, kde obaja nemeckí vojaci podali hlásenie o udalosti. E.Raus doslovne uvádza, že tento incident sa stal prvým signálom toho, že jediná cesta z predmostia do nemeckého tylu je blokovaná "super ťažkým tankom KV-1". Na miesto stretu bola vyslaná prieskumná hliadka, ktorá po svojom návrate uviedla, že osamotený sovietsky ťažký tank nehybne stojí na ceste medzi Raseiniai a predmostím a príležitostne vedie paľbu do nemeckého tylu v smere na Raseiniai. S tohto hlásenia vyplývalo, že s najväčšou pravdepodobnosťou sa jedná o tank, ktorý prenikol do nemeckého tylu pri intenzívnych bojoch v úseku Kampfgruppe "von Zeckendorff".

Napriek tomu, že išlo len o osamotený stroj, jeho pozícia znemožňovala zásobovanie Kampfgruppe "Raus", pretože tank blokoval jedinú cestu medzi predmostím a Raseiniai. Svojou paľbou zasiahol 12 nákladných automobilov, ktoré viezli zásoby a zároveň bránil v evakuácii ranených späť do nemeckého tylu. Tank nebolo možné obísť, lebo terén popri ceste bol močaristý a v okolitých lesoch sa ešte pohybovali skupiny ustupujúcich sovietskych vojakov. E.Raus preto vydal rozkaz zničiť tank, ktorý mala splniť batéria 50mm protitankových diel (PaK-38) poručíka Wengenrotha. Nemeckí vojaci dotlačili svoje štyri protitankové delá do vzdialenosti 600 metrov od tanku a zahájili paľbu. Cieľ zasiahli 8 krát, keď sovietsky tank opätoval paľbu a dve protitankové delá zničil a dve poškodil. (E.Raus uvádza, že "tank strieľal z dela ráže 80mm", čo opäť indikuje, že sa jednalo o KV-1).

Zatiaľ čo prvý pokus o zničenie tanku sa realizoval zo severovýchodného smeru batériou vyčlenenou z Kampfgruppe "Raus", druhý pokus sa uskutočnil z juhu. Od hlavných síl 6. pancierovej divízie z okolia Raseiniai bolo stiahnuté jedno 88mm protilietadlové delo (Flak-36/37) a dopravené k blokovanému miestu. Následne ho nemeckí vojaci zamaskovali vetvami a konármi a pod krytom dymu z horiacich nákladných automobilov ho začali tlačiť do blízkosti sovietskeho tanku. Priblížili sa na vzdialenosť 500 metrov a chceli zahájiť paľbu, keď ich posádka tanku predbehla a výstrelom z dela a guľometnou paľbou nemecký Flak-36/37 zasiahla. Tretí pokus o zničenie sovietskeho tanku sa uskutočnil v noci z 24.6 na 25.6.1941, keď skupina 12 ženistov pod velením poručíka Gebhardta použila výbušné nálože. Ich explózia však neprerazila pancier tanku a zničila len pravý pás. Jeho posádka potom po zvyšok noci príležitostne ostreľovala svoje okolie z guľometov.

Ráno 25.6.1941 E.Raus žiadal vzdušnú podporu v podobe náletu strmhlav útočiacich bombardérov Junkers (Ju-87B), avšak jeho žiadosť bola zamietnutá. Preto sa rozhodol nasadiť tanky, ktorými na predmostí disponovala Kampfgruppe "Raus". Jednalo sa o polovicu 65. pancierového práporu 11. pancierového pluku pod velením majora Schenka, ktorý bol vyzbrojený ľahkými tankami PzKpfw-35(t). Ich úlohou bolo manévrovať v relatívne bezpečnej vzdialenosti od sovietskeho tanku a svojou paľbou odviesť pozornosť jeho posádky od ďalšieho 88 mm protilietadlového dela (Flak-36/37). To bolo dotlačené na to isté miesto ako delo rovnakého typu zničené predošlí deň. Nemeckí vojaci zahájili paľbu a sovietsky tank zasiahli 7 granátmi. Keď sa k nemu priblížili tak zistili, že len dva 88mm granáty prerazili jeho pancier. Po chvíli sa veža tanku dala opäť do pohybu a preto jeden z nemeckých vojakov do priestrelu v spodnej časti veže vhodil ručný granát. Až jeho explózia usmrtila posádku, ktorá bola dovtedajšími zásahmi len zranená. E.Raus na záver uvádza, že hrdinstvo sovietskych tankistov vyvolalo hlboký rešpekt a ich telá boli pochované so všetkými vojenskými poctami.

Toľkoto spomienky E.Rausa, ktorý je pôvodným autorom príbehu o boji sovietskeho ťažkého tanku. Porovnanie jeho verzie s predošlým príspevkom ukazuje, že postupom rokov tento príbeh preberali do svojich kníh a článkov ďalší a ďalší autori, ktorí popustili uzdu svojej fantázie a na zvýšenie efektu dopĺňali detaily, ktoré E.Raus vôbec neuvádza. Ak preskočíme tieto detaily a hovoríme o celkovom obraze, tak z pôvodného rozprávania E.Rausa vyplýva, že sovietsky tank nezablokoval celú 6. pancierovú divíziu na dva dni, ale zablokoval len jej menšiu časť v podobe Kampfgruppe "Raus" na dobu 24 hodín. To však samozrejme neznižuje statočnosť jeho posádky, ktorá je nespochybniteľná.

Avšak aj k memoárom E.Rausa je potrebné pristupovať kriticky a zamyslieť sa nad tým, do akej miery sú presné. V porovnaní so zdrojmi, ktoré sú uvedené pri predchádzajúcom príspevku (publikace Pelta na KV1/2, Tankograd KV2) najväčší otáznik vyvoláva skutočnosť, že na rozdiel od nich E.Raus opakovane sovietsky ťažký tank označuje za KV-1. Aby bolo možné spraviť čo najrealistickejšiu rekonštrukciu tohto príbehu a zistiť o aký tank sa vlastne jednalo, bude potrebné porovnať spomienky E.Rausa so spomienkami iných pamätníkov a s dobovými dokumentmi.

Podarilo sa mi nájsť citáciu z jedného dokumentu, ktorá sa priamo týka tohto boja. Jedná sa o Vojnový denník 11. pancierového pluku, v ktorom sa pod dátumom 25.6.1941 nachádza zmienka o udalostiach 24.6 -25.6.1941: "Kampfgruppe "Raus" pevne držala predmostie a preto popoludní bola z jej zostavy stiahnutá záloha. Išlo o posilnenú rotu a štáb 65. pancierového práporu, ktoré sa z predmostia vracali naspäť po ceste po ktorej pôvodne útočili. Smerovali ku križovatke na severovýchod od Raseiniai. Medzičasom cestu k predmostiu Kampfgruppe "Raus" zablokoval sovietsky ťažký tank a prerušil s ňou spojenie počas celého popoludnia a noci. Na zničenie tanku bola vyslaná batéria 88mm protilietadlových diel, ktorá však nezaznamenala úspech rovnako ako batéria 105mm húfnic, ktorej paľbu riadil predsunutý delostrelecký pozorovateľ. Taktiež zlyhal pokus ženistov zničiť tank výbušnými náložami. Do blízkosti tanku sa nepodarilo dostať kvôli silnej guľometnej paľbe". Na tomto mieste popis boja končí a ďalej sa nachádza už len poznámka, že tank bol nepohyblivý a jeho posádka bojovala až do vyčerpania munície.

V tomto dokumente sa neuvádza typ sovietskeho ťažkého tanku a taktiež popis boja len čiastočne zodpovedá spomienkam E.Rausa. Na porovnanie jeho spomienok so spomienkami iných pamätníkov sa mi podarilo nájsť len jeden zdroj. Jedná sa o rusko-jazyčný preklad staršieho článku z litovských novín, ktorý bol publikovaný ešte počas existencie Sovietskeho zväzu. Tento článok hovoril o exhumácii sovietskych tankistov, ktorí padli na začiatku vojny a ktorých telesné pozostatky boli prenesené na vojenský cintorín. Článok vychádzal zo spomienok miestnych pamätníkov - obyvateľov dediny Dainiai, ktorá sa nachádza pri ceste Raseiniai - Šiluva, približne 5 kilometrov severovýchodne od Raseiniai. Podľa ich rozprávania sa vo večerných hodinách druhého dňa vojny (23.6.1941) na ceste za dedinou objavil sovietsky ťažký tank. Nehýbal sa z miesta, pretože mu nepracoval motor a bez príznakov života ostal celú noc stáť na ceste. Na ďalší deň (24.6.1941) sa v smere od Raseiniai blížil nemecký nákladný automobil. Vtedy tank ožil a výstrelom z dela tento automobil zničil. Neskôr miestni obyvatelia vedľa obhorených trosiek našli štyri zuhoľnatené telá.

Na ceste sa potom objavili dva nemecké prieskumné obrnené vozidlá, na ktoré sovietsky tank zahájil paľbu a tiež ich zasiahol. Nemeckí vojaci následne pritiahli dva delá a pokúsili sa tank zneškodniť. Jedno z nich však nestihli ani pripraviť k paľbe, keď ho sovietski tankisti uvideli a presným výstrelom zničili. V nasledujúcej prestrelke bol sovietsky tank zasiahnutý na mieste pozorovacieho priezoru a umlčaný. Nemeckí vojaci potom priviedli miestnych obyvateľov, ktorí zo zasiahnutého stroja vytiahli 6 padlých sovietskych tankistov. Vojaci im odobrali dokumenty ktoré sa pri nich nachádzali a civilistov nechali pochovať telá padlých za okrajom cesty v blízkosti tanku.

V roku 1965 miestni pamätníci označili miesto hrobu a telesné pozostatky sovietskych tankistov boli exhumované a prenesené na vojenský cintorín v Raseiniai. Na základe osobných vecí sa uskutočnil pokus o identifikáciu. Pri jednom z padlých tankistov bola nájdená hliníková lyžica s vyrytým menom - Smirnov V.A. Pri ďalšom tankistovi bola nájdená podobná lyžica s iniciálami jeho mena - Š.N.A. Dôležitým nálezom bol komsomolský preukaz, z ktorého bola čiastočne čitateľná už len prvá strana. Na nej boli viditeľné posledné cifry registračného čísla - ...1573 a taktiež časť mena držiteľa - Jeršov Pav... Posledným a najčitateľnejším dokumentom sa ukázala poukážka o odovzdaní vnútorného cestovného dokumentu, na ktorej stálo - "pas série LU 289759, vydaný 8.10.1935 oddielom milície v Pskove na meno Jeršov, Pavol Jegorovič, pas vrátený 11.2.1940".

Toto sú všetky informácie, ktoré sa mi podarilo nájsť v súvislosti s príbehom E.Rausa o boji sovietskeho ťažkého tanku v dňoch 24.6 - 25.6.1941 v blízkosti Raseiniai. Ako vyplýva z ich porovnania, tak dobový dokument a spomienky miestnych pamätníkov sa v niektorých detailoch odlišujú od spomienok E.Rausa. Je to však celkom pochopiteľné, pretože autor písal tento príbeh v americkom zajatí až po skončení Druhej svetovej vojny aj to len na základe vlastných spomienok a s odstupom skoro 10 rokov. Popri faktore prirodzeného zabúdania ľudskej pamäte svoju úlohu určite zohral aj faktor daný osobnosťou každého autora a jeho sklonom k subjektívnemu vnímaniu udalostí. (Tieto faktory samozrejme ovplyvnili aj miestnych pamätníkov a zasa dobové hlásenie mohlo byť ovplyvnené neúplnosťou informácií zhromažďovaných v bojovej situácii). Tieto konštatovanie však nič nemenia na tom, že dostupné zdroje nám neumožňujú jednoznačne určiť, či v prípade sovietskeho ťažkého tanku sa jednalo o typ KV-1 alebo KV-2.

V prospech verzie že sa jednalo o stroj KV-1 hovoria nielen spomienky E.Rausa, ale aj pamätné označenie na hrobe padlých sovietskych tankistov, ktorý sa nachádza na vojenskom cintoríne v Raseiniai (viď. foto 1 a 2). V prospech verzie že sa jednalo o stroj KV-2 hovorí počet členov posádky (6 tankistov na rozdiel od 5 v prípade KV-1). Túto verziu taktiež potvrdzujú zverejnené fotografie, na ktorých sa nachádza tank KV-2 s podobnými poškodeniami, aké uvádza E.Raus. Avšak v prípade fotografií nie je možné vylúčiť, že sa jedná o úplne iný stroj KV-2, ktorý len utrpel podobné poškodenia ako popisovaný sovietsky ťažký tank. Fotografie tohto KV-2 mohli byť niektorým z historikov pripojené k celému príbehu len na ilustráciu a potom už boli preberané ďalej ako "fakt". Aj keď sa osobne prikláňam k druhej verzii, tak na definitívnu odpoveď si budeme musieť počkať, pretože len profesionálny historik s prístupom k archívnym dokumentom a fotografiám 6. pancierovej divízie by túto otázku vedel zodpovedať s definitívnou platnosťou.


Pokračovanie nabuduce




Prístupov 4794
Kvalita článku
(100%) hlasov 4

PRÍSPEVKY
SLEDUJETE
Prosím prihláste sa pre možnosť pridania komentáru.
Prihláste sa, alebo použite facebook login facebook login
ĎALŠIE ČLÁNKY V BLOGU
Test - Comic
[ 22.8.2013] (príspevkov 17)
Deadpool Kills the Marvel Universe
[ 25.1.2013] (príspevkov 2)
Ako zbaliť dievča?
[ 10.1.2013] (príspevkov 3)
KV-2 u osady Rosjenna
[ 3.12.2012] (príspevkov 7)
Very nice
[ 19.10.2012] (príspevkov 0)
The Suffering™:Ties that Bind | Videonáv...
[ 16.9.2012] (príspevkov 6)
Ark Thompson
[ 12.9.2012] (príspevkov 13)
Videoprezentácia hier na PC ( 2010-2012 ...
[ 10.9.2012] (príspevkov 4)
Psycho !
[ 3.8.2012] (príspevkov 10)
Update hier na xbox 360 Videoprezentácia
[ 10.5.2012] (príspevkov 32)