Úvod - Intro

 

Kain: 
Konečně…
Musím říct, že jsem tvým postupem zklamán.
Domníval jsem se, že tu budeš dříve.
Řekni – Dělalo ti problémy povraždit tvé bratry?

Raziel: 
Dělalo tobě problémy když jsi rozkázal vhodit mě do Propasti?

Kain: 
Věčnost je nekonečná, Razieli.
Když jsem poprvé přišel do této místnosti, před stovkami let, neuvědomil jsem si skutečnou sílu vědění.
Znát budoucnost, Razieli – vidět její cestu proudící do nekonečna…
Jako člověk jsem nikdy nemohl dosáhnout tak nedosažitelných pravd.
Ale každý z nás se stal něčím víc než dřív býval. Necítíš celou svou duší, že jsem se stali téměř bohy? A jako takoví nejsme nedělitelní? Do doby, dokud jeden z nás žije, jsme legie..

Kain: 
Naše budoucnost je předurčena – Moebius předpověděl moji už dávno. Každý z nás hraje svoji roli tak jak nám byl osud předepsán. 
Svobodná vůle je jen iluze.

 

 

 

Raziel: 

Našel jsem Hrobku Sarafanů, Kaine.
Jak jsi mohl znesvětit kněze že jsi ho proměnil v upíra?

Kain: 
Proč bych nemohl?
Své přátele si drž blízko Razieli – Ale své nepřátele ještě blíž.

Kain: 
Kdo by mi sloužil líp než ti, kteří přesahují všechny představy dobra a zla?

Raziel: 
Sarafané byli spasitelé, bránící Nosgoth před korupcí kterou představujeme. Mé oči jsou otevřené Kaine – nevidí žádnou vznešenost na neživotě, který si krutě uvrhl na mou mrtvolu!

Kain: 
Možná si odkryl svou minulost, ale nic o ní nevíš.
Myslíš, že Sarafané byli vznešení a obětaví? 
Nebuď naivní.
Jejich záměr by stejný jako náš.

Téměř jsi mě dostal Razieli.
Nejde o to kde – ale jak – to skončí. Osud slibuje další zápletku, než se tohle drama úplně vyvine.

******
Moebius: 
Raziel…
Spasitel a ničitel.
Pěšák a mesiáš.
Vítej. Duše z jiného času. Vítej… ve svém osudu.

Kapitola první: Příchod

Moebius: 
„Kde to jsem“ je běžná otázka.
Ve tvém případě by však bylo přesnější „kdy“.

Raziel: 
Dobře ty starý hade – radši bys abych použil holé ruce…

 

Moebius: 
To je naprosto nečekané! Tato koule oslabí naše upíří nepřátele, učiní je bezmocnými a neschopnými.
Zvláštní, zdá se že má stejný účinek i na tvoji neobvyklou zbraň.
Ale musíš mi věřit – Nechtěl jsem ti nijak ublížit.

Raziel: 
Můžeš odložit svůj vlídný výraz Moebie.
Já vím kdo – a co – jsi zač. Měl bych tě na místě zabít…

Moebius: 
Možná bys měl chlapče. Jenže to neuděláš.

Raziel: 
A jsi si tím tak jistý Moebie?

Moebius: 
Moje úloha, jako Strážce času, mi dovoluje jistý stupeň vševědoucnosti Razieli.
Ne, ty mě nezabiješ. Ta pocta náleží tvému stvořiteli, Kainovi, zhruba za 30 let ode dneška.

Raziel: 
Hmmm. Vy jste ale dvojka – jsi stejně odevzdaný osudu jako on.

Moebius: 
Smrt si přijde pro náš všechny Razieli. Je to jen otázka času.

Raziel: 
Jak to že znáš mé jméno? Nikdy jsme se nesetkali.

Moebius: 
Naopak Razieli – znám tě velmi dobře.
A rmoutí mě vidět jak krutě tě Kain využil.
Znal jsem tě, když jsi ještě byl jeden z bratrstva Sarafanů. Byli jsme si dokonce blízcí.

Raziel: 
Oh prosim tě…

Moebius: 
Naštěstí. Nemusíš mě mít rád, abys byl mým spojencem…

Raziel: 
Jsme uvnitř Pevnosti Sarafanského bratrstva?

Moebius: 
Ano, ale obávám se že proslulé dny Sarafanů jsou už dávno pryč.
Toto je mnohem… cyničtější a tvrdší doba.
Moje armáda žoldáků nyní obývá pevnost – snažíme se uctít památku Sarafanů s naším vlastním skromným tažením.

Raziel: 
Tohle je upír Vorador?

Moebius: 
Ano, zničení Kruhu. Nejzvrácenější a nejhroznější exemplář celé jeho degenerované rasy.
Povraždil šest mých druhů Strážců, když se bezbranní skrývali v této místnosti.

Raziel: 
A ty jsi nějak tento masakr přežil?

Moebius: 
Já a dva další. Kruh byl zničen. Jen my tři jsme byli ušetřeni.

Raziel: 
Jak příhodné.
Promiň mi, jestli naivně nespolknu každý kousíček informace který mi předhodíš. Ale máš pověst podvodníka.

Moebius: 
Kdo mě tedy pomluvil?
Ten tvůj neřád Kain? Ten který tě zradil a zničil? Náš společný nepřítel?
Zvaž zdroj, než mě začneš tak ostře soudit.
Zapomeňme tedy na znovuoživení našeho starého přátelství. Ale uvažujme nad spojenectvím založeném na společném zájmu - oba chceme Kaina mrtvého.
Mohu ti pomoci to udělat.

Raziel: 
Nechceš se do toho zaplést starče.
Vím všechno o tvých malých ubohých plánech, ale tohle je jednoduše nad tvé síly.

Moebius: 
Podceňuješ mě Razieli.
Nech mě ukázat ti…

Moebius: 
Dokonce i teď na tebe Kain čeká, nevědě o tom, že jsem tě zachytil z časového proudu a přivedl sem ke mně.
Vidíš, jak stojí u samotných Pilířů, které je předurčen zničit, pošetile přesvědčen že ti unikl.

Raziel: 
Pilíře ještě stále stojí?

Moebius: 
Ano Razieli – jsou ztělesněním božských sil, které ochraňují život v našem světě.
My, kdož jim sloužíme udržujeme jejich křehkou rovnováhu - a Kain je předurčen být osou na které se má tato rovnováha otáčet.
Kainova samotná existence je rakovinou tohoto světa. Tak dlouho dokud Kain bude žil, bude celý Nosgoth v nebezpečí.

Moebius: 
Už nikdy nebudeš člověkem Razieli…
Ale můžeš znovu získat podstatu tvé lidskosti a vznešenost tvého Sarafanského odkazu.
Jdi za ním Razieli a skonči to.
Ale nejdřív si budeš muset najít cestu ven z Pevnosti – a obávám se že v tomto ti nemohu pomoci.
Moji vojáci nepochopí tvou přítomnost zde – budou se tě snažit zabít.
Samozřejmě se jich nemusíš obávat. Pro tebe nejsou žádnou překážkou.
Snaž se držet ztráty na minimu, ale dělej to co musíš.

Všechny velké činy vyžadují pár obětí…

Pevnost Sarafanů

Raziel: 
Nyní sám, prozkoumal jsem okolí a zjistil další Časovou místnost, její vchod byl identický s první až na jeden rozdíl. Ten krystal má nějaký význam, ale jaký?

Po celé Pevnosti jsem nalezl důkazy o mé někdejší vznešenosti a mém Sarafanském životě. Toto je odkaz, který mi byl tak sprostě ukraden, když se Kain vloupal do mé posvátné hrobky a znesvětil můj klid.

Daleko od vlivu té Moebiovy zatracené hole, cítil jsem jak se Soul Reaveru pomalu navrací síla. Jestli ta koule stejně tak oslabuje upíry jako Reaver, Moebius tím získává velice mocnou výhodu nad svými nepřáteli.
Konečně chápu, jak to že ta Moebiova tažení dokáží upíry tak úspěšně zdecimovat. Když své nepřátele dokáže znehybnit, jsou mu vydáni na milost.
Lámal jsem si však hlavu nad tím, proč měla ta hůl vliv i na Reaver?

Kapitola druhá: Spojení Reaveru

Raziel V.O.: 
Jak jsem se blížil k vnitřní síni Pevnosti, měl jsem zvláštní pocit – pocit jakéhosi posunu, cítil jsem závrať jak se kolem mne realita začala kroutit a ohýbat.
Tato porucha se zdála vycházet ze Svatyně v nejvzdálenější části kaple. Jak jsem se obezřetně přibližoval, pocit narušení se prohluboval s každým krokem.

Raziel V.O.: 
Takže toto je hrobka milovaného krále Williama Spravedlivého – který je zde vyzdoben jako mučedník a také příčina Moebiových tažení.
Je zde připomenuta Kainova cesta, jako mladého upíra – jak ho Moebius přinutil cestovat časem a zavraždit Williama, čímž v obyvatelích po celém Nosgothu roznítil nenávist ke všem upírům.

Raziel V.O.: 
A zde nacházím původ posunu – Soul Reaver sám o sobě, který tu leží jako svatá relikvie… Byl zlomený zřejmě v boji mezi Williamem a Kainem.
Myslel jsem, že něco takového není možné…
Až do chvíle, než Kain meč roztříštil ve snaze mne srazit.

Duše, uvězněná v Reaveru byla vypuštěna - a připoutala se ke mně, čímž se stala mou symbiotickou zbraní.

Raziel V.O.: 
A tady se Reaver setkal se svou dřívější formou, stále uvězněnou ve hmotné schránce…
Fascinovaně jsem sledoval, jak se přízračný meč rozvinul a proplétal po celé délce fyzického meče…

Raziel V.O.: 
Obepínajíc své dvojče, své druhé já, se dlouho dřímající duše Reaveru probudila k životu. Poprvé jsem cítil skutečnou přítomnost této jiné entity – svéhlavé, hladové a nepříčetné po tisíciletém uvěznění.
Teď to byl Reaver, který velel – a já, pouze jeho bezmocný hostitel jsem cítil jak je moje duše vysávána k obnově meče.

Raziel V.O.: 
Reaver však svého hostitele nechtěl zničit – a těsně než jsem upadl do bezvědomí, propustil mě ze svého sevření.
Když jsem se vzpamatoval, uvědomil jsem si že jsme nyní spojeni dohromady v křehkém spojenectví – Reaver už nebyl pouze mojí symbiotickou zbraní, ale vnímajícím parazitem, vzpírajícím se kontrole.

******
Raziel: 
Co jsi mi to udělal Moebie?!
Tohle je tvá past?

Moebius: 
Jak moje?
Nezapomínej že to byl Kain kdo tě sem zavedl, ne já!
Zatímco proklínáš mě – jedinou duši v Nosgothu připravenou tě vést a pomáhat ti – Kain se vysmívá tvé pošetilosti a libuje si ve tvém zmatení.

Raziel: 
Tyto meče nyní spojené v hrozivém objetí vzbudily hrůzu v srdcích tvorů daleko odolnějších než jsi ty starče. Spojeni dohromady tak jak jsou, dokážu jsi jen představit co by dokázaly udělat tak křehké schránce tvojí duše.

Moebius: 
Razieli, žádám tě zadrž svou ruku.
Toto není moje vina. Já se ti jen snažím pomoci při tvé poctivé výpravě.

Raziel: 
Proč se třeseš Moebie? Copak tě tvá sebedůvěra opustila?
Zdá se žes udělal osudnou chybu, když jsi si zapomněl tu svou drahou hůl. Je to to, z čeho všechna ta tvoje odvaha pochází?

Moebius: 
Poslouchej mě Razieli – nevíš co děláš. Podstupuji obrovské riziko, zjevit se tady před tebou tak bezbranný, ochotně dokázat své dobré úmysly.
Jestli v tobě zbylo alespoň něco ze Sarafana, tak to neuděláš.
Zatímco mě tu zastrašuješ, tvůj skutečný nepřítel ti uniká!

Raziel: 
Nedělej si starosti s Kainem starče. Připojí se k tobě v pekle velice brzy.
Jak jsi říkal, smrt si přijde pro nás všechny…

Moebius: 
Ano… Koloběh Osudu to vyžaduje.

Raziel: 
Co jsi to říkal?

Moebius: 
Koloběh Osudu – neúprosný cyklus smrti a znovunarození, ke kterému je každý člověk vázán.
Sloužíme stejnému Bohu Razieli.

Zabití mě by bylo zabití služebníka našeho Boha, nevěřím že bys takové riziko podstoupil.

Raziel: 
Ty tvoje hry už mě unavují Moebie. Teď když vím že se mě bojíš nemusím se tebou zabývat. Kain na už čeká.

Moebius: 
Jdi tedy Razieli. Najdi Kaina a znič ho, ve jménu Jediného Boha, kterému oba sloužíme. Ty, kdož jsi kdysi býval Sarafanským knězem – zavražděný, znesvěcený, zničený a znovuzrozený z Jeho milosrdenství.
Nyní jsi nejmocněji vybavený abys byl Jeho zástupcem – Jeho nástrojem obnovy a odplaty.

Raziel: 
Má vlastní pomsta mi jako motivace stačí.

******
Moebius: 
Na mou duši, skoro jsi mě dostal, ty můj malý modrý zabijáku.
To je ale první a poslední šance kterou jsi měl, tím si buď jistý.

******
Raziel V.O.: 
Nyní mohu Reaver přivolat kdy chci, bez ohledu na mou sílu. Ale když je přivolán, jeho vyhladovělý apetit je neovladatelný.
Pohlcuje duše jeho obětí… Když mu ale dovolím se přiliž vyburcovat, Reaver obrátí svůj hlad proti mně.

Kapitola třetí: Srdce Temnoty

Raziel V.O.: 
Takže toto byl legendární Janos Audron – údajně nejstarší a nejstrašnější upír který kdy žil. 
Podle pověstí měl žít vysoko v severních nosgothských horách a nemilosrdně lovit bezbranné vesničany dole.
Jeho hrůzovláda skončila když ho Sarafani konečně dopadly a zaživa mu vyrvali jeho bijící srdce. Tato relikvie se stala známou jak „Srdce temnoty“ a údajně měla moc obnovit upíří neživot. Tudíž ho Sarafani velice důkladně strážili, snad aby nepadlo do rukou jejich nepřátel.

Ale uvažoval jsem – mohl být Janos Audron skutečně tak hrozný jak je zde zobrazen?
Nebo je to jen estetický doklad Sarafanů, kteří se snaží oslavovat sebe démonizováním svých nepřátel?

Pevnost Sarafanů (pokračování)

Raziel V.O.: 
Zvláštní jak se kruh mé minulosti uzavírá.
Tato kaple, jak jsem zjistil, byla mučednickým památníkem mých někdejších Sarafanských bratrů a mě, později krutě znesvěceným Kainem, když uvrhl svůj dar na naše posvátné mrtvoly.
Poprvé jsem mohl spatřit vyobrazení mého Sarafanského já, připomenutého zde mezi mými padlými druhy. Mučí mě vidět jak vznešený a čistý jsem byl a jak odporný přízrak se ze mne stal.
A hluboký pocit újmy, ztráty a zrady ve mně vyvstal, tak zdrcující, že jsem ho jen stěží ovládl. Vše co právě teď chci je najít Kaina a zničit ho.

Raziel V.O.: 
Vyšel jsem a poprvé jsem mohl spatřit Nosgoth v jeho dřívější slávě. Zem překypovala hojným životem, vitalitou a s jistotou jsem věděl, že svět který jsem opustil nebyl nic víc než pozůstatek Nosgothu, mrtvá slupka, která vykrvácela úpadkem Kainova parazitického impéria.
To byl ten křehký svět který Kain obětoval zachováním svého nanicovatého života a ctižádosti, nedbajíc nesmírné ceny.
Tento pohled pouze prohloubil mé odhodlání. Cítil jsem, že se Pilíře nacházejí na severozápad a pokud Kain opravdu čeká aby se tam se mnou setkal, nezklamu ho.

Jezero

Raziel V.O.: 
Stále ještě nemám prostředek k otevření bariéry, ale tento záhadný symbol byl zcela jistě klíč.

Raziel V.O.: 
Jak jsem minul toto tajemné zařízení, pramen energie Reaveru se vtáhl do prstence, objasňujíc to. Vytvořilo se něco jako maják v Přízračném světě.
Kdykoliv se ve Spektrální realitě vyčerpám a moje duše bude vlečena éterickými proudy, tyto majáky mne vtáhnou zpět do bezpečí a obnoví mne.

Raziel V.O.: 
Tyto starobylé obelisky byly zvláštně zvyklé na mojí duševní esenci. Pouhým dotekem symbolu jsem mohl uchovat otisk své duše, tudíž vytvořit milník od kterého se mohu vrátit když budu vyčerpaný, nebo pokračovat ve své cestě.

Raziel V.O.: 
Když jsem teprve unikl z Pevnosti, cítil jsem že časem mě možná uzavřený kruh mé cesty zavede zpět do tohoto místa.

Nicméně, infiltrovat se do pevnosti bude slušný výkon, balkón který mi poskytl možnost úniku byl nyní daleko z mého dosahu, nechávajíc tuto obrovskou bránu jediným možným vstupem.
Brány byly uzavřeny, ale jako v u Časové místnosti jak jsem viděl předtím, jejich chod byl nepochybně spjat se zvláštním krystalem upevněným nad vchodem.

Raziel V.O.: 
Tito upíři neměli nic společného s vyšinutými šakaly s jakými jsem se setkal v Kainově zpustlém impériu. Zdá se že si uchovali mnoho ze své někdejší lidskosti. V této éře, upíři zcela jistě nebyli tak nepopiratelnými dravci jakými jsme byli my. Tato stvoření byla bezmilosti lovena a utlačována, a i když stále věřím že vampirismus je mor, který má být vyhlazen, na této výpravě nebylo nic tak vznešeného a spravedlivého.
Tohle byl jen bezcitný masakr.

Kapitola čtvrtá: Korupce Pilířů

Raziel V.O.: 
Pilíře Nosgothu… nedotčené, celé a nezkažené.
Nikdy jsem je nespatřil v tomto nedotčeném stavu – přesto při tomto pohledu ve mně něco hlubokého a nesmazatelného zaznívalo.

A tady, čekajíc v samotném srdci Pilířů byla zkáza předurčená k jejich zničení.

Kain: 
Vím že jsi tu Razieli.

Raziel: 
Moebius mě k tobě zavedl Kaine, ačkoliv se dalo předpokládat že se tu setkáme.

Kain: 
A kdyby ti Moebius řekl že se skrývám na samotném dně pekla, vrhl by ses do zapomnění abys mě mohl pronásledovat?
Moebius čeká na nevědomost a nerozvážnost, tahajíc svou bezmocnou oběť za proud jejího osudu. 
Drž se dál od jeho sítě Razieli –

Raziel: 
Ušetři mě svých složitých přirovnání Kaine.
Sledoval jsem tě sem jen z jediného důvodu – zaplatíš za svou zradu a Rovnováha Nosgothu se tím obnoví.

Kain: 
A čí vůle bude naplněna, tvá Razieli, nebo Moebiova?

Raziel: 
Mám být radši ovládán tebou Kaine?
Teď se otoč a postav se mi; lov je u konce.

Kain: 
Tohle není lov Razieli – my jsme pouze cestující v koloběhu osudu, vytvářejícím dokonalý kruh k tomuto místu.
Byli jsme sem zavedeni z nějakého důvodu.
Viděl jsem začátek a konec našeho příběhu, nicméně – vyprávění je přibližné a špatně formulovatelné.
Musíme tomu přepsat konec, ty a já.

Raziel: 
Postav se mi Kaine. Ani ty bys neměl zemřít zbabělou smrtí.

Kain: 
Není snad obvyklé dopřát odsouzenému poslední přání?

Raziel: 
Nevzpomínám si že by se mi od tebe dostalo takové zdvořilosti. 

Kain: 
Buď ke mně shovívaví Razieli. Vše co žádám je abys mne vyslechl.

Toto je impozantní moment naší záhuby – nepopsatelný střed na kterém se houpe celek naší historie.
Tady je celý Nosgoth zrazen.
V tomto okamžiku Ariel – Strážkyně Rovnováhy – je zavražděna temnými silami snažícími se svrhnout Pilíře.
Její duše se nyní odpoutává, ztracená v prostoru, snažíc se najít cestu sem.
Už jsi viděl jak přišla k obývání těchto Pilířů – 

Raziel: 
- spoutána zde díky tvému odmítnutí zemřít. Ty jsi důvod proč se tato zem stala zkaženou – dokud žiješ odsuzuješ tím Nosgoth k věčnému chátrání.

Kain: 
Zůstaň klidný Razieli. Dívej se.

Jak Ariel umírá, Já přicházím na svět nahradit její místo jako Strážce Rovnováhy. Jak je mým osudem.

Raziel: 
…..můj bože….

Kain: 
V okamžik mého prvního křiku, Arielin milovaný – Strážce Nupraptor – našel její mrtvolu.
Zničen žalem a mučen dojmem zrady, Nupraptor zešílel a nakazil tím všechny ostatní Strážce kteří byli symbioticky spojeni. Včetně mě.
Následek Arieliny vraždy byl dokonale propočítán…
Celý Kruh upadl do šílenství a já nakažený od chvíle mého narození – okamžitě neschopný naplnit úlohu osudu, který pro mě byl připraven.

Raziel: 
Mám ti tedy předvést stejné slitování jaké si předvedl zbytku Kruhu? Bezstarostně si je zavraždil k obnově Pilířů, avšak tvá ruka váhala, když přišlo na konečnou oběť.
Co tě činí výjimkou Kaine? Jsi pouze posledním přeživším.
Proč odsuzuješ mě pro prostou snahu dodělat to na co jsi neměl sám odvahu?

Kain: 
Nechme té morální přetvářky. Oba víme že v tomto pronásledování není žádná nesobeckost.
Přivedl tě sem tvůj lehkomyslný vztek – počítal jsem s tím.

Není to žádná ostuda Razieli – pomsta jako motivace stačí.
V každém případě je to čestné. Nenáviď mě, ale dělej to spravedlivě.

Od nynějška za třicet let mi bude předloženo dilema – říkejme tomu dvě strany mince.
Pokud mince dopadne na jednu stranu obětuji se čímž obnovím Pilíře.
Ale jako poslední přežívající upír v Nosgothu, což bude znamenat vyhlazení celé naší rasy. Moebius to zajistil.
Pokud mince dopadne opačně odmítnu se obětovat, tudíž odsoudím Pilíře k věčnosti v rozpadu.
Každopádně, hra je zmanipulovaná.

Raziel: 
Shodli jsme se tedy že Pilíře jsou rozhodující a musí být obnovený?

Kain: 
Ano Razieli – proto se náš kruh uzavírá v tomto místě.

Raziel: 
Takže po tom všem jsi to za mě vyřešil. K ukončení tohoto mrtvého bodu musíš zemřít aby se mohl narodit nový Strážce.

Kain: 
Pilíře nepatří jim Razieli…

…patří nám.

Raziel: 
Tvá namyšlenost je bezmezná Kaine.

Kain: 
Je tu třetí možnost – velkolepé tajemství, ukryté v samotné tvé přítomnosti. Ale je to tajemství které musíš odhalit ty sám.
Odkryj svůj osud Razieli. Vše to tu leží před tebou.

Raziel: 
Řekl si to sám Kaine – jsou jen dvě strany mince.

Kain: 
Očividně ano. Ale předpokládejme že hodíš mincí tolikrát…
… že možná jednoho dne přistane na hraně.

 

 

toto nie je všetko viac neskor ....

Prístupov 4482

Kvalita článku